Kouzlo doteku a masáže pro muže
Dotek nás provází celým životem. Pokud je laskavý, vzbuzuje v nás pocit bezpečí, utěšuje, léčí. Schopnost vnímat a dávat dotek, je dar, který nám pomáhá komunikovat s okolním světem beze slov. Potřeba příjemného doteku se zvětšuje, jsme-li vystavení stresu, smutku, vážné nemoci, pocitu osamění, nedostatku fyzických kontaktů s jinými lidmi. Právě dotek je i nejstarší metodou uzdravování. Nejrozšířenějším terapeutickým dotekem je pak masáž. Dotek rukou prostřednictvím masáže nám dává pocit, že se o nás někdo zajímá a stará.
Z nedostatku láskyplného doteku se může kumulovat stres ve formě nevědomých svalových kontrakcí, které mohou postupem času vést k onemocnění různých orgánů.
V této souvislosti např. Dr. Gerad Leleu říká: „Mnoho krčních nebo zádových problémů jsou pouze spastické bolesti z nedostatku tělesného kontaktu.“
Doteky používáme všichni, kolik z nás si ale skutečně uvědomuje kouzelné účinky tohoto jednoduchého gesta, nebo potenciál, který hmat představuje pro naše vnímání a spojení se světem…
Začneme tím, dotek vlastně znamená a jakou má pro náš život důležitost.
Dotek je pro člověka velmi důležitým zdrojem pro načerpání nové energie a uvolnění fyzické i psychické.
Snad ve všech kulturách je dotek považován za něco výjimečného, dokonce i za způsob přenosu magických sil. Celá řada léčebných systémů dotek používá, ať už formou masáže, nebo přikládáním dlaní a dotýkáním se pacientů (jak je obvyklé např. v reiki, akupresuře, reflexní terapii atd.). Dotek je způsobem hluboké komunikace, která přenáší signály, jenž jsou schopny vyvolat neurohormonální reakce.
Přihlédne-li se k duchovnímu významu doteku (dostupného zasvěcencům), stejně jakož i k posledním vědeckým poznatkům na tomto poli, můžeme doslova říci, že štěstí je možné přenášet dotekem. Velmi dobrý příklad nalezneme například v milování s úplnou kontrolou sexuálního potenciálu. Zdrojem potěšení a naplnění zde totiž není pouze erotické vzrušení a samotné pohlavní spojení, ale především kouzelný vliv doteku naplněného láskou a transfigurací, který záhadným způsobem naplňuje milence radostí a probouzí v nich spojení na úrovni duší.
O propojení, které existují mezi kůží, dotekem a srdeční čakrou, se zmiňují různé duchovní systémy. Není pouhou náhodou, že když prožíváme hluboké city, které v nás nějak probudila jiná osoba, říkáme někdy: „Cítím se dotčen,“ nebo „Vzalo mě to u srdce, dotklo se to mého srdce.“ Tyto výrazy naznačují hluboké spojení mezi dotekem a srdcem.
Rovněž není náhodou, že v dnešní době, kdy jsou lidé obecně méně laskaví a spoustě z nich chybí schopnost milovat, se mezi sebou méně dotýkají a upřednostňují vzdálený vztah. Jeden švédský psycholog dokázal, že přirozeným a spontánním způsobem hýčkaní lidé žijí déle a těší se lepšímu zdraví.
Pro zasvěcené je to ve spojitosti s aktivací anáhatačakry, která reguluje celkové zdraví a také to, jak se dokážeme těšit ze života. Pokud se rádi mazlíme a něžně dotýkáme a jsme dotýkáni životem samým, budeme zdravější a šťastnější než dříve.
Zajímavé je, že ať už se sami někoho dotýkáme, nebo se on dotýká nás, je láskyplné hlazení v našem mozku vnímáno stejně a reakce jsou v obou případech podobné. Abychom otevřeli své srdce a cítili se šťastní, nemusíme čekat na někoho, kdo nás bude láskyplně hladit. Akt dávání má pro nás stejné účinky, takže vše, co musíte udělat, je najít někoho, kdo dotek potřebuje, což dnes není tak obtížné.
Kdo stále nabízí a obdarovává své blízké milujícími a hravými doteky a hlazením má trvale aktivní anáhatačakru. To je něco, z čeho můžeme vědomě těžit. Stačí jen několik dní vědomého dotýkání, abychom tuto souvislosti mezi anáhatačakrou a dotekem objevili a mohli plně těžit z každého láskyplně nabídnutého či přijatého doteku.
Dotek je ono kouzlo, které dokáže prasknout „bublinu strachu“, ve které dnes většina lidí žije. Skrze milující dotek a něhu se okamžitě osvobozujeme z vězení ega a začínáme rozšiřovat své vědomí. Je to proto, že nejsme zvyklí věnovat síle hmatu pozornost. Na začátku setrváváme v naší bezpečné zóně a samozřejmě se zdá, že hmatová komunikace naše bezpečnostní opatření jen ospravedlňuje. V reakci na pocit oddělenosti přetěžujeme rozum, abychom kompenzovali nedostatek srdce, a stáváme se tak „myslí s člověkem“, namísto abychom byli „člověkem s myslí“. Tento status vzájemného odcizení je naší kulturou více a více prohlubován.
Instinktivní doteky, kterými zahrnujeme milovanou bytost, abychom tak spolu bezděčně komunikovali, bývají často na půli cesty ke skutečné komunikaci na úrovni srdcí, což je důvod, proč v budoucnu můžeme být někdy z hlediska srdce frustrováni, aniž bychom si to připouštěli, protože náš vztah se zdál být v pořádku. Vyjádřeno jinak, někdy vyhledáváme dotek a jeden druhého se dotýkáme, obzvlášť v milostném vztahu, avšak často to děláme pouze nevědomky, formou skoro instinktivních gest, které bourají pocit oddělenosti, zdi, které mezi sebou stavíme, ale samo o sobě to ještě nestačí. V mnoha případech budeme stále toužit po doteku a stále budeme vnímat problémy a pocit nenaplněnosti na citové úrovni.
Proto je dobré naučit se dotýkat vědomě a uvědomovat si propojení, které takový kontakt vytváří mezi dvěma povrchy. Dotek je ve skutečnosti pouze bránou, propojovacím kanálem mezi dvěma prostory. Čím více jsme pozorní vůči doteku, tím více jsme současně pozorní jak vůči našemu prostoru, tak vůči prostoru ostatních, což je první důležitý krok pro vzájemné sjednocení těchto zdánlivě oddělených světů.
